Včera večer volalo mi z tábora mé dítě, nejdřív špitlo do sluchátka: „Mami, miluji tě.“ Pak už jenom bezútěšně, srdceryvně brečí, v tu ránu mám slabý infarkt a žaludek v křeči. Kdo nezažil, neuvěří, co se ve mně děje, zoufalství teď rychle střídá pocit beznaděje. Je okolo půlnoci a já v posteli ležím, kdybych mohla,…
