Psaní, škrtání, opravování, přepisování a znovu psaní a přepisování. Trvalo skoro čtyři roky, než jsem udělala poslední tečku a řekla si – asi hotovo. I když, vlastně jsem teď teprve na začátku. Miminko je na světě, ale je zatím úplně nahaté, nemá ani dudlík, ani peřinu a dokonce ani nemá kde spát. A tak mě…

Vážně i nevážně beru tenhle svět a učím se ho nazpaměť. Občas si dělám poznámky a i když to není na známky, když už mám světa plnou hlavu, tak pro sebe jen tak, pro zábavu si píšu. Píšu si, o čem přemýšlím, co vím a co si domýšlím, někdy si dokonce vymýšlím 😀